bloudit impf
  1. 1. to stray, to be lost
  2. 2. to wander

    Našel jsem ho bloudí kolem močálů. — I found him wandering around the marshes.

Present
bloudím
ty bloudíš
on/ona bloudí
my bloudíme
vy bloudíte
oni bloudí
Past Participles
masculine bloudil
feminine bloudila
neutral bloudilo
plural (anim) bloudili
plural (neut) bloudila
plural (other) bloudily
Imperative
ty bloudi,
bluď
my bluďme,
blouděme
vy blouděte,
bluďte