rozčílit pf
  1. 1. (transitive) to anger
  2. 2. (reflexive with se) to get angry
Present
rozčílím
ty rozčílíš
on/ona rozčílí
my rozčílíme
vy rozčílíte
oni rozčílí
Past Participles
masculine rozčílil
feminine rozčílila
neutral rozčílilo
plural (anim) rozčílili
plural (neut) rozčílila
plural (other) rozčílily
Imperative
ty rozčil
my rozčilme
vy rozčilte
Related