Tak já si toho kábra zavolal a povídám, koukej, kamaráde, koukej si to tam v tý putyce dát hezky do pořádku, nechlastej, když to neumíš, a jestli se takhle ještě jednou setkáme, tak bude zle, jasný?

Myslíš si — máma, v čítankách se o nich píšou kdovíjaký dojáky, a já jednou rozespalá musela mámu svlíkat, když si v noci přivedla kábra a byla tak pod vobraz, že nemohla ze šatů, a on se na to díval.

„Absolutně zbórané kábr, na chvilu sem byl v goldně, ale zase už hlásim rigól," sekundoval mu sebepošklebně v neuvěřitelném metajazyku uliček přiléhajících k řece Svratce Mojmír a dodal jeseninovsky: „naplevať".

„Proč chlastáš? Nějakej malér s tím kábrem na Špilberku?" Jáchym se na něho opile podíval a pak jen tajemně zablekotal: „Ten už to má vodbytý..."