Podle tohoto slovníku je to rétorická figura, při níž jsou srovnávány rozličné (diverse) nebo protivné (opposit) věci.

Přes tuto svou důležitou funkci je apostrofa v souvislosti s rétorickou tradicí definována jako rétorická figura, jež je prostředkem personifikace, patosu a apelu a stávající definice nepostihují řadu jejích funkcí v moderní poezii, …

V římské době (Cicero, Quintilian) byla ironie pojímána více formálně jako rétorická figura a byla začleněna mezi tropy.

Dospěla k závěru, že trojí opakování, klasická rétorická figura, je mimořádně účinná zejména v textech kazatelských.

Ornatus coby rétorická figura je tak již ze své podstaty plně funkční, a nemůže být pouhým a kdykoli odstranitelným přídavkem.