praštit pf
  1. 1. to hit, to punch, to strike

    Antonín je chlapík jako skála. Zdá se, že by na kus cesty odlítlo, do čeho by svýma rukama praštil.

Present
praštím
ty praštíš
on/ona praští
my praštíme
vy praštíte
oni praští
Past Participles
masculine praštil
feminine praštila
neutral praštilo
plural (anim) praštili
plural (neut) praštila
plural (other) praštily
Imperative
ty prašti,
prašť
my praštěme,
prašťme
vy prašťte,
praštěte