rozběsnit pf
  1. 1. (reflexive with se) to fly into a rage, to go on the rampage
Present
rozběsním
ty rozběsníš
on/ona rozběsní
my rozběsníme
vy rozběsníte
oni rozběsní
Past Participles
masculine rozběsnil
feminine rozběsnila
neutral rozběsnilo
plural (anim) rozběsnili
plural (neut) rozběsnila
plural (other) rozběsnily
Imperative
ty rozběsni
my rozběsněme
vy rozběsněte
Related