končit impf
  1. 1. to end; to finish
Present
já končím
ty končíš
on/ona končí
my končíme
vy končíte
oni končí
Past Participles
masculine končil
feminine končila
neutral končilo
plural (anim) končili
plural (neut) končila
plural (other) končily
Imperative
ty konči
my končeme
vy končete
Antonyms
Derived