rozmluvit pf
  1. 1. to dissuade
  2. 2. (reflexive with se) to start talking, to get talking

    Během přednášky se profesor rozmluvil. — The professor started to speak during the lecture.

Present
rozmluvím
ty rozmluvíš
on/ona rozmluví
my rozmluvíme
vy rozmluvíte
oni rozmluví
Past Participles
masculine rozmluvil
feminine rozmluvila
neutral rozmluvilo
plural (anim) rozmluvili
plural (neut) rozmluvila
plural (other) rozmluvily
Imperative
ty rozmluv
my rozmluvme
vy rozmluvte
Related